květen 2012
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 |
zasílání programu a novinek
přihlásit | registrovat Naše fotogalerie
- právě v předprodeji
- 30 LET SKUPINY NEREZ
- LUCIE BÍLÁ
Anketa DK
Miniaplikace
RSS Kanály: přehled 
Filmové dědictví
Filmové dědictví > 2009/2010 FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2010
KID
11.1.2010 v 16 hodin
USA 1921 / 68 min
Režie: Charles Chaplin
Příběh o tulákovi, který se ujme opuštěného dítěte, vychová ho a spolu pak tvoří sehraný tým při každodenní cestě za obživou. Legendární němý film, ve kterém Chaplin ideálně smíchal grotesku i sociální drama, aniž by sklouznul k lacinému sentimentu. Chaplin do filmu promítl řadu vzpomínek na své dětství prožité na chudinském předměstí Londýna.
Charles Chaplin (*16.4.1889 Londýn, Velká Británie,
+25.12.1977 Corsier-sur-Vevey, Švýcarsko)
Syn herců z předměstských londýnských scén. Už od pěti let vystupoval v kabaretech a varieté jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil v pantomimickém společnosti Freda Karna. Během turné v USA přijal angažmá u filmové společnosti Keystone kde natočil více než třicet krátkých grotesek. Postupně začal sám režírovat a vystřídal několik filmových studií. V roce 1919 stál u zrodu United Artists a nadále se věnoval jenom vlastní celovečerní tvorbě. Například: Zlaté opojení (1925), Moderní doba (1936), Diktátor (1940), Pan Verdoux (1947), Světla ramp (1952). V padesátých letech byl obviněn z neamerické činnosti a musel se z USA vystěhovat. Rehabilitací byl až Oscar za celoživotní dílo, kterého získal v roce 1971.
TRANSPORT Z RÁJE
25.1.2010 v 16 hodin
Československo 1962 / 93 min
Režie: Zbyněk Brynych
Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knih
y Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a dokazují, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže a všichni tuší, že je čeká transport do vyhlazovacího tábora.
Film uvádíme ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti (27.1.)
Zbyněk Brynych (*13.6.1927 Karlovy Vary, Československo, +24.8.1995 Praha, ČR)
Režisér, který neprošel žádnou filmovou školou, vystřídal řadu zaměstnání až se stal zaměstnancem studia dokumentárních filmů Barrandov. Poté asistoval Jiřímu Weissovi a jako pomocný režisér spolupracoval s Jiřím Cikánem. V roce 1958 natočil první celovečerní film Žižkovská romance, který se promítal i v Cannes. Následoval ceněný povídkový film Pět z milionu (1959). Jeho nevýznamnějšími snímky jsou protektorátní dramata Transport z ráje (1962) a film ... a pátý jezdec je strach (1964). V sedmdesátých a osmdesátých letech směl režírovat i pro západoněmeckou televizi (např. seriál Derrick), jeho domácí tvorba se však stala poplatnou normalizačnímu režimu.
NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU
8.2.2010 v 16 hodin
USA 1959 / 136 min
Režie: Alfred Hitchcock
Klasický snímek, dokonale spojující napětí i nepředvídatelně se klikatící zápletku s černočerným humorem, je považován za „esenci" Hitchcockovy americké tvorby. Zmatený majitel reklamní kanceláře je shodou náhod považován nepřáteli za amerického vládního agenta. Navíc se kvůli tomu zaplete do vraždy. Během cesty na severozápad Spojených států po stopách imaginárního muže, s nímž si ho stále všichni pletou, jej pronásledují cizí agenti, ale také nezasvěcená policie, která ho považuje za vraha.
Alfred Hitchcock (* 13.08.1899 Londýn, Velká Británie, + 29.04.1980 Los Angeles, USA)
Začínal jako kreslič mezititulků k němým filmům, později působil i jako scénárista a asistent režie. Jako samostatný režisér natočil nejprve v Británii a pak v USA více než 60 celovečerních filmů většinou psychologických thrillerů z nichž nejznámější jsou Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Psycho (1960) nebo Ptáci (1963). Jeho filmy jsou plné překvapujících zvratů a nečekaných rozuzlení. I z jednoduchého příběhu dokázal pomocí chytré a nápadité kompozice záběrů a střihů vygradovat napínavou atmosféru. K tomu používal i řadu tehdy novátorských filmových technik. Ve své době patřil mezi skutečné Hollywoodské celebrity, obsazoval herecké hvězdy a byl oblíben u diváků i u kritiky. Je vzorem mnoha současných filmařů.
OCHRANNÉ ZBARVENÍ
22.2.2010 v 16 hodin
Polsko 1977 / 106 min
Režie: Krzysztof Zanussi
Film analyzuje morální a etické konflikty v úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se koncentruje v opozici dvou etických koncepcí, zosobněných mladým idealistickým docentem Jaroslavem, a uštěpačným cynikem, docentem Jakubem, prosazujícím teorii svérázného etického naturalismu - přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením.
Krzysztof Zanussi (*17.6.1939 Varšava, Polsko)
Vystudoval nejprve fyziku a filozofii. Po absolvování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi. Debutoval snímkem Struktura krystalu (1969). S filmy Rodinný život (1971), Čtvrtletní bilance (1974), Konstanta (1980), Kontrakt (1980) či Imperativ (1982) se zařadil mezi polské režiséry tzv. "filmu morálního neklidu" reflektující společenskou situaci v Polsku od šedesátých do osmdesátých let. Vedle psychologických hraných úvah se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evropských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti. Z jeho dalších filmů jmenujme například Rok klidného slunce (1984), Ať jsi kdekoliv… (1988), Dotek ruky (1992) nebo Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000).
STALKER
8.3.2010 v 16 hodin
Rusko 1979 / 163 min
Režie: Andrej Tarkovskij
Film natočený podle románu bratrů Strugackých Piknik u cesty. Inspirace předlohou je však velmi volná - z románového příběhu zůstal pouze základní motiv - Zóna. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Nebezpečným prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze a prý i komnatu, v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří chtějí Zónu navštívit je titulní postava filmu - Stalker. Věčný vězeň, který bydlí na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici. Tarkovskij vtiskl původnímu žánrovému námětu širší existenciální rozměr. Napínavý vědecko-fantastický thriller povýšil na filosofické podobenství současného lidstva. Rozporuplná postava provádí své společníky Zónou, aby je dovedla k nim samým...
Andrej Tarkovskij (*4.4.1932 Zavrazhe, Rusko, +28.12.1986 Paříž, Francie)
Studoval na gymnáziu v Moskvě a absolvoval několik uměleckých kurzů. Od roku 1950 studoval na moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. V roce 1955 se účastnil vědecké expedice na Sibiř. Od roku 1956 studoval na moskevské filmové škole VGIK, absolvoval filmem Válec a housle (1960).V roce 1962 natáčí první samostatný snímek Ivanovo dětství, za který získává Zlatého lva na festivalu v Benátkách a další ceny. Roku 1966 dokončuje historickou fresku Andrej Rublev, která získává Zvláštní cenu v Cannes . V roce 1972 získává za filmový přepis sci-fi románu S. Lema Solaris cenu za režii na festivalu v Cannes. V roce 1975 uvádí do kin autobiografický snímek Zrcadlo. Distribuce jeho dalšího filmu Stalker (1979) je sovětskými úřady zakázána. V roce 1980 je mu povolen studijní umělecký pobyt v Itálii, kde pracuje na filmu Nostalgie. Také cestuje po západní Evropě a pořádá přednášky. V roce 1983, po skandalizaci filmu Nostalgie ze strany ruských úřadů, se rozhodne emigrovat. Krátce po natočení filmu Oběť (1986), umírá ve Francii.
O SLAVNOSTI A HOSTECH
22.3.2010 v 16 hodin
ČSSR 1966 / 68 min
Režie: Jan Němec
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací.
Jan Němec (* 12.7.1936 Praha, Československo)
V letech 1954-60 vystudoval režii na FAMU. Asistoval Martinu Fričovi a Václavu Krškovi. Debutoval filmem Démanty noci (1964), kterým dosáhl uznání doma i ve světě a svůj nesporný talent prokázal i dalším snímkem O slavnosti a hostech (1966). Ve druhé polovině 60. let pracoval i pro televizi. Svým nekompromisním uměleckým krédem a nonkonformním životním stylem se opakovaně dostával do konfliktů s komunistickým režimem. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, zpět se vrátil až po roce 1989. Žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. Přednášel na filmových školách a pracoval pro televizi.
ZUŘÍCÍ BÝK
12.4.2010 v 16 hodin
USA 1980 / 129 min
Režie: Martin Scorsese
Biografie Jakea La Motty bývalého mistra světa ve střední váze vychází z knížky, kterou napsal sám boxer. Zuřící býk patřil v době své premiéry k nejdiskutovanějším filmům díky realistickému zachycení rozporuplné osobnosti agresivního a lidsky odpudivého hrdiny, působivým boxerským sekvencím a mimořádnému hereckému výkonu Roberta De Nira, který neváhal podstoupit několikaměsíční tvrdý trénink a kvůli některým scénám přibral více než 20 kilogramů. Není pochyb o tom, že se Zuřící býk řadí k nejvýznamnějším americkým snímkům 80. let. Získal dva Oscary (mužský herecký výkon v hlavní roli, střih).
Martin Scorsese (*17.11.1942 New York, USA)
Jeden z nejoceňovanějších amerických režisérů současnosti, jehož počátky v 70. letech jsou nedílně spjaty s aktivitami autorské generace Nového Hollywoodu, a který má na svém režisérském kontě více než 25 filmů. Vystudoval New York University a začínal jako střihač. Debutoval autobiografickým příběhem Kdo to klepe na mé dveře? (1968). V roce 1973 upoutal pozornost krimidramatem Špinavé ulice, kde se poprvé objevil Robert de Niro. Své nadání pak definitivně potvrdil filmem Taxikář (1976). Jeho režijní dráha je příběh smělých autorských výbojů a provází ji řada ocenění. Scorsese získal nominaci na Oscara za režii Zuřícího býka (1980) a Posledního pokušení Krista (1988), za režii a scénář gangsterky Mafiáni (1994), scénář milostného dramatu Věk nevinnosti (1993) a režii dramatu Gangy New Yorku (2002).Jeho zatím poslední hrané filmy Letec (2004) a Skrytá identita (2006) získaly celkem 9 Oscarů.
BIO RÁJ
26.4.2010 v 16 hodin
Itálie 1988 / 155 min
Režie: Giuseppe Tornatore
Úsměvný snímek Bio Ráj natočil mladý režisér Giuseppe Tornatore podle vlastního námětu a scénáře. Za námět si vybral vyprávění o slávě a postupném úpadku venkovského kina. Hrdina, úspěšný režisér Salvatore Di Vita, se po letech vrací do rodného městečka na Sicílii na pohřeb promítače Alfreda, který mu kdysi vlastně nahrazoval otce padlého ve druhé světové válce, a zároveň mu přiblížil magický svět filmu. Vtipný a laskavý žánrový obrázek, umně balancující na hranici sentimentu a nostalgie získal Zvláštní velkou cenu poroty v Cannes, a dostal Zlatý glóbus a Oscara za nejlepší zahraniční film.
Giuseppe Tornatore (*27.5.1956 Bagheria, Itálie)
Začínal jako fotograf a divadelní režisér. Od počátku 70. let natáčel krátké 16mm filmy a zásluhou TV společnosti RAI byl uveden na obrazovkách jeho dokument o sicilských lidových tradicích Vozík (1979). Pro televizi pak realizoval několik dokumentů o umělcích. Svůj celovečerní debut Il Camorrista, oceněný Stříbrnou stužkou italského filmového tisku za nejlepší první film, natočil roku 1985. Do mezinárodního povědomí vstoupil filmem Bio Ráj (1988). Ocenění získaly i další jeho tituly Starman – Výrobce hvězd (1995), Legenda o „1900“ (1998) a Neznámá (2006). Většina jeho filmů se vyznačuje nostalgickým, melodramatickým laděním a je situována do prostředí maloměsta.
TŘI
10.5.2010 v 16 hodin
Jugoslávie 1965 / 80 min
Režie: Aleksandar Petrovič
Obraz druhé světové války prostřednictvím tří příběhů jednoho muže, které spojuje téma poprav a demonstrace moci. Na začátku války Miloš jako student přihlíží zastřelení nevinného fotografa na nádraží. Druhá povídka je dynamickou a vrcholně napínavou štvanicí na Miloše a jeho partizánského druha (použitím pohyblivé subjektivní kamery se některé sekvence blíží Němcovým Démantům noci, které vznikly zhruba ve stejné době). V posledních válečných dnech nechává jako místní funkcionář odvést na popravu milenku nacistického velitele. Psychologické válečné drama bylo členy Jugoslávské filmové akademie zvoleno mezi deset nejlepších srbských filmů (jako čtvrté v pořadí).
Film uvádíme u příležitosti výročí konce 2. světové války - Dni vítězství (8.5.)
Aleksandar Petrović (*14.1.1929, Paříž, Francie, +20.8.1994, Paříž, Francie)
Studoval režii v Praze na FAMU, ale v roce 1948 musel kvůli politickému napětí mezi Československem a Jugoslávií školu opustit a vrátit se do vlasti. Poté vystudoval dějiny umění na univerzitě v Bělehradě. Během studií se podílel na různých filmových projektech jako pomocný režisér, filmový kritik a teoretik. Od poloviny 50. let natáčel i vlastní dokumentární filmy. Po prvních hraných snímcích Milostná romance (1961) a Dani (1963), natočil velmi úspěšné válečné drama Tři (1965). Jeho následující film Nákupčí peří (1967), sociální drama z romského prostředí, získal rovněž oscarovou nominaci a na Festivalu v Cannes byl oceněn Cenou velké poroty a Cenou FIPRESCI. Pro film Brzy bude konec světa (1968) se nechal inspirovat románem Běsi od F. M. Dostojevského a byl za něj nominován na Zlatou palmu v Cannes. Další filmy již tvořil v zahraničí a v Jugoslávii bylo jejich uvedení zakázáno. V roce 1972 v italsko-jugoslávské koprodukci adaptoval Mistra a Markétku od M. Bulgakova a ve francouzsko-německé koprodukci realizoval Skupinový portrét s dámou (1977) s Romy Schneider v hlavní roli. Po delší odmlce a jako svůj poslední snímek natočil historické drama Migrace (1989).
EVROPA
24.5.2010 v 16 hodin
Dánsko 1991 / 112 min
Režie: Lars von Trier
Pozoruhodný snímek Evropa je situován do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastované) Spojenci. Většina obyvatelstva tu skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče. Snímek získal Cenu poroty na MFF 1991 v Cannes.
Lars von Trier (*30.4.1956 Kodaň, Dánsko)
Začínal ve 13 letech s kamerou Super 8. Studoval film na univerzitě v Kodani, katedru režie absolvoval v roce 1982. Do mezinárodního podvědomí vstoupil trilogií Prvek zločinu (1984), Epidemie (1988) a Evropa (1991). Uznání i řadu polemik vyvolaly jeho snímky Prolomit vlny (1997) a Tanec v temnotách (2000). Natočil dvě řady kultovního seriálu Království (1994 a 1997). Jako inovátor, porušující tradiční filmovou estetiku, navazuje na tradice evropského filozofického filmu. Byl jedním ze zakladatelů minimalistického manifestu Dogma 95, podle kterého realizoval film Idioti (1998). Jeho posledním významným počinem je tzv. americká trilogie sestávající z filmů Dogville (2003), Manderlay (2005) a Antikrist (2009).
KID
11.1.2010 v 16 hodin
USA 1921 / 68 min
Režie: Charles Chaplin
Příběh o tulákovi, který se ujme opuštěného dítěte, vychová ho a spolu pak tvoří sehraný tým při každodenní cestě za obživou. Legendární němý film, ve kterém Chaplin ideálně smíchal grotesku i sociální drama, aniž by sklouznul k lacinému sentimentu. Chaplin do filmu promítl řadu vzpomínek na své dětství prožité na chudinském předměstí Londýna.
Charles Chaplin (*16.4.1889 Londýn, Velká Británie,
+25.12.1977 Corsier-sur-Vevey, Švýcarsko)
Syn herců z předměstských londýnských scén. Už od pěti let vystupoval v kabaretech a varieté jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil v pantomimickém společnosti Freda Karna. Během turné v USA přijal angažmá u filmové společnosti Keystone kde natočil více než třicet krátkých grotesek. Postupně začal sám režírovat a vystřídal několik filmových studií. V roce 1919 stál u zrodu United Artists a nadále se věnoval jenom vlastní celovečerní tvorbě. Například: Zlaté opojení (1925), Moderní doba (1936), Diktátor (1940), Pan Verdoux (1947), Světla ramp (1952). V padesátých letech byl obviněn z neamerické činnosti a musel se z USA vystěhovat. Rehabilitací byl až Oscar za celoživotní dílo, kterého získal v roce 1971.
TRANSPORT Z RÁJE
25.1.2010 v 16 hodin
Československo 1962 / 93 min
Režie: Zbyněk Brynych
Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knih
y Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a dokazují, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže a všichni tuší, že je čeká transport do vyhlazovacího tábora. Film uvádíme ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti (27.1.)
Zbyněk Brynych (*13.6.1927 Karlovy Vary, Československo, +24.8.1995 Praha, ČR)
Režisér, který neprošel žádnou filmovou školou, vystřídal řadu zaměstnání až se stal zaměstnancem studia dokumentárních filmů Barrandov. Poté asistoval Jiřímu Weissovi a jako pomocný režisér spolupracoval s Jiřím Cikánem. V roce 1958 natočil první celovečerní film Žižkovská romance, který se promítal i v Cannes. Následoval ceněný povídkový film Pět z milionu (1959). Jeho nevýznamnějšími snímky jsou protektorátní dramata Transport z ráje (1962) a film ... a pátý jezdec je strach (1964). V sedmdesátých a osmdesátých letech směl režírovat i pro západoněmeckou televizi (např. seriál Derrick), jeho domácí tvorba se však stala poplatnou normalizačnímu režimu.
NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU
8.2.2010 v 16 hodin
USA 1959 / 136 min
Režie: Alfred Hitchcock
Klasický snímek, dokonale spojující napětí i nepředvídatelně se klikatící zápletku s černočerným humorem, je považován za „esenci" Hitchcockovy americké tvorby. Zmatený majitel reklamní kanceláře je shodou náhod považován nepřáteli za amerického vládního agenta. Navíc se kvůli tomu zaplete do vraždy. Během cesty na severozápad Spojených států po stopách imaginárního muže, s nímž si ho stále všichni pletou, jej pronásledují cizí agenti, ale také nezasvěcená policie, která ho považuje za vraha.
Alfred Hitchcock (* 13.08.1899 Londýn, Velká Británie, + 29.04.1980 Los Angeles, USA)
Začínal jako kreslič mezititulků k němým filmům, později působil i jako scénárista a asistent režie. Jako samostatný režisér natočil nejprve v Británii a pak v USA více než 60 celovečerních filmů většinou psychologických thrillerů z nichž nejznámější jsou Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Psycho (1960) nebo Ptáci (1963). Jeho filmy jsou plné překvapujících zvratů a nečekaných rozuzlení. I z jednoduchého příběhu dokázal pomocí chytré a nápadité kompozice záběrů a střihů vygradovat napínavou atmosféru. K tomu používal i řadu tehdy novátorských filmových technik. Ve své době patřil mezi skutečné Hollywoodské celebrity, obsazoval herecké hvězdy a byl oblíben u diváků i u kritiky. Je vzorem mnoha současných filmařů.
OCHRANNÉ ZBARVENÍ
22.2.2010 v 16 hodin
Polsko 1977 / 106 min
Režie: Krzysztof Zanussi
Film analyzuje morální a etické konflikty v úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se koncentruje v opozici dvou etických koncepcí, zosobněných mladým idealistickým docentem Jaroslavem, a uštěpačným cynikem, docentem Jakubem, prosazujícím teorii svérázného etického naturalismu - přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením.
Krzysztof Zanussi (*17.6.1939 Varšava, Polsko)
Vystudoval nejprve fyziku a filozofii. Po absolvování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi. Debutoval snímkem Struktura krystalu (1969). S filmy Rodinný život (1971), Čtvrtletní bilance (1974), Konstanta (1980), Kontrakt (1980) či Imperativ (1982) se zařadil mezi polské režiséry tzv. "filmu morálního neklidu" reflektující společenskou situaci v Polsku od šedesátých do osmdesátých let. Vedle psychologických hraných úvah se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evropských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti. Z jeho dalších filmů jmenujme například Rok klidného slunce (1984), Ať jsi kdekoliv… (1988), Dotek ruky (1992) nebo Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000).
STALKER
8.3.2010 v 16 hodin
Rusko 1979 / 163 min
Režie: Andrej Tarkovskij
Film natočený podle románu bratrů Strugackých Piknik u cesty. Inspirace předlohou je však velmi volná - z románového příběhu zůstal pouze základní motiv - Zóna. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Nebezpečným prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze a prý i komnatu, v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří chtějí Zónu navštívit je titulní postava filmu - Stalker. Věčný vězeň, který bydlí na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici. Tarkovskij vtiskl původnímu žánrovému námětu širší existenciální rozměr. Napínavý vědecko-fantastický thriller povýšil na filosofické podobenství současného lidstva. Rozporuplná postava provádí své společníky Zónou, aby je dovedla k nim samým...
Andrej Tarkovskij (*4.4.1932 Zavrazhe, Rusko, +28.12.1986 Paříž, Francie)
Studoval na gymnáziu v Moskvě a absolvoval několik uměleckých kurzů. Od roku 1950 studoval na moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. V roce 1955 se účastnil vědecké expedice na Sibiř. Od roku 1956 studoval na moskevské filmové škole VGIK, absolvoval filmem Válec a housle (1960).V roce 1962 natáčí první samostatný snímek Ivanovo dětství, za který získává Zlatého lva na festivalu v Benátkách a další ceny. Roku 1966 dokončuje historickou fresku Andrej Rublev, která získává Zvláštní cenu v Cannes . V roce 1972 získává za filmový přepis sci-fi románu S. Lema Solaris cenu za režii na festivalu v Cannes. V roce 1975 uvádí do kin autobiografický snímek Zrcadlo. Distribuce jeho dalšího filmu Stalker (1979) je sovětskými úřady zakázána. V roce 1980 je mu povolen studijní umělecký pobyt v Itálii, kde pracuje na filmu Nostalgie. Také cestuje po západní Evropě a pořádá přednášky. V roce 1983, po skandalizaci filmu Nostalgie ze strany ruských úřadů, se rozhodne emigrovat. Krátce po natočení filmu Oběť (1986), umírá ve Francii.
O SLAVNOSTI A HOSTECH
22.3.2010 v 16 hodin
ČSSR 1966 / 68 min
Režie: Jan Němec
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací.
Jan Němec (* 12.7.1936 Praha, Československo)
V letech 1954-60 vystudoval režii na FAMU. Asistoval Martinu Fričovi a Václavu Krškovi. Debutoval filmem Démanty noci (1964), kterým dosáhl uznání doma i ve světě a svůj nesporný talent prokázal i dalším snímkem O slavnosti a hostech (1966). Ve druhé polovině 60. let pracoval i pro televizi. Svým nekompromisním uměleckým krédem a nonkonformním životním stylem se opakovaně dostával do konfliktů s komunistickým režimem. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, zpět se vrátil až po roce 1989. Žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. Přednášel na filmových školách a pracoval pro televizi.
ZUŘÍCÍ BÝK
12.4.2010 v 16 hodin
USA 1980 / 129 min
Režie: Martin Scorsese
Biografie Jakea La Motty bývalého mistra světa ve střední váze vychází z knížky, kterou napsal sám boxer. Zuřící býk patřil v době své premiéry k nejdiskutovanějším filmům díky realistickému zachycení rozporuplné osobnosti agresivního a lidsky odpudivého hrdiny, působivým boxerským sekvencím a mimořádnému hereckému výkonu Roberta De Nira, který neváhal podstoupit několikaměsíční tvrdý trénink a kvůli některým scénám přibral více než 20 kilogramů. Není pochyb o tom, že se Zuřící býk řadí k nejvýznamnějším americkým snímkům 80. let. Získal dva Oscary (mužský herecký výkon v hlavní roli, střih).
Martin Scorsese (*17.11.1942 New York, USA)
Jeden z nejoceňovanějších amerických režisérů současnosti, jehož počátky v 70. letech jsou nedílně spjaty s aktivitami autorské generace Nového Hollywoodu, a který má na svém režisérském kontě více než 25 filmů. Vystudoval New York University a začínal jako střihač. Debutoval autobiografickým příběhem Kdo to klepe na mé dveře? (1968). V roce 1973 upoutal pozornost krimidramatem Špinavé ulice, kde se poprvé objevil Robert de Niro. Své nadání pak definitivně potvrdil filmem Taxikář (1976). Jeho režijní dráha je příběh smělých autorských výbojů a provází ji řada ocenění. Scorsese získal nominaci na Oscara za režii Zuřícího býka (1980) a Posledního pokušení Krista (1988), za režii a scénář gangsterky Mafiáni (1994), scénář milostného dramatu Věk nevinnosti (1993) a režii dramatu Gangy New Yorku (2002).Jeho zatím poslední hrané filmy Letec (2004) a Skrytá identita (2006) získaly celkem 9 Oscarů.
BIO RÁJ
26.4.2010 v 16 hodin
Itálie 1988 / 155 min
Režie: Giuseppe Tornatore
Úsměvný snímek Bio Ráj natočil mladý režisér Giuseppe Tornatore podle vlastního námětu a scénáře. Za námět si vybral vyprávění o slávě a postupném úpadku venkovského kina. Hrdina, úspěšný režisér Salvatore Di Vita, se po letech vrací do rodného městečka na Sicílii na pohřeb promítače Alfreda, který mu kdysi vlastně nahrazoval otce padlého ve druhé světové válce, a zároveň mu přiblížil magický svět filmu. Vtipný a laskavý žánrový obrázek, umně balancující na hranici sentimentu a nostalgie získal Zvláštní velkou cenu poroty v Cannes, a dostal Zlatý glóbus a Oscara za nejlepší zahraniční film.
Giuseppe Tornatore (*27.5.1956 Bagheria, Itálie)
Začínal jako fotograf a divadelní režisér. Od počátku 70. let natáčel krátké 16mm filmy a zásluhou TV společnosti RAI byl uveden na obrazovkách jeho dokument o sicilských lidových tradicích Vozík (1979). Pro televizi pak realizoval několik dokumentů o umělcích. Svůj celovečerní debut Il Camorrista, oceněný Stříbrnou stužkou italského filmového tisku za nejlepší první film, natočil roku 1985. Do mezinárodního povědomí vstoupil filmem Bio Ráj (1988). Ocenění získaly i další jeho tituly Starman – Výrobce hvězd (1995), Legenda o „1900“ (1998) a Neznámá (2006). Většina jeho filmů se vyznačuje nostalgickým, melodramatickým laděním a je situována do prostředí maloměsta.
TŘI
10.5.2010 v 16 hodin
Jugoslávie 1965 / 80 min
Režie: Aleksandar Petrovič
Obraz druhé světové války prostřednictvím tří příběhů jednoho muže, které spojuje téma poprav a demonstrace moci. Na začátku války Miloš jako student přihlíží zastřelení nevinného fotografa na nádraží. Druhá povídka je dynamickou a vrcholně napínavou štvanicí na Miloše a jeho partizánského druha (použitím pohyblivé subjektivní kamery se některé sekvence blíží Němcovým Démantům noci, které vznikly zhruba ve stejné době). V posledních válečných dnech nechává jako místní funkcionář odvést na popravu milenku nacistického velitele. Psychologické válečné drama bylo členy Jugoslávské filmové akademie zvoleno mezi deset nejlepších srbských filmů (jako čtvrté v pořadí).
Film uvádíme u příležitosti výročí konce 2. světové války - Dni vítězství (8.5.)
Aleksandar Petrović (*14.1.1929, Paříž, Francie, +20.8.1994, Paříž, Francie)
Studoval režii v Praze na FAMU, ale v roce 1948 musel kvůli politickému napětí mezi Československem a Jugoslávií školu opustit a vrátit se do vlasti. Poté vystudoval dějiny umění na univerzitě v Bělehradě. Během studií se podílel na různých filmových projektech jako pomocný režisér, filmový kritik a teoretik. Od poloviny 50. let natáčel i vlastní dokumentární filmy. Po prvních hraných snímcích Milostná romance (1961) a Dani (1963), natočil velmi úspěšné válečné drama Tři (1965). Jeho následující film Nákupčí peří (1967), sociální drama z romského prostředí, získal rovněž oscarovou nominaci a na Festivalu v Cannes byl oceněn Cenou velké poroty a Cenou FIPRESCI. Pro film Brzy bude konec světa (1968) se nechal inspirovat románem Běsi od F. M. Dostojevského a byl za něj nominován na Zlatou palmu v Cannes. Další filmy již tvořil v zahraničí a v Jugoslávii bylo jejich uvedení zakázáno. V roce 1972 v italsko-jugoslávské koprodukci adaptoval Mistra a Markétku od M. Bulgakova a ve francouzsko-německé koprodukci realizoval Skupinový portrét s dámou (1977) s Romy Schneider v hlavní roli. Po delší odmlce a jako svůj poslední snímek natočil historické drama Migrace (1989).
EVROPA
24.5.2010 v 16 hodin
Dánsko 1991 / 112 min
Režie: Lars von Trier
Pozoruhodný snímek Evropa je situován do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastované) Spojenci. Většina obyvatelstva tu skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče. Snímek získal Cenu poroty na MFF 1991 v Cannes.
Lars von Trier (*30.4.1956 Kodaň, Dánsko)
Začínal ve 13 letech s kamerou Super 8. Studoval film na univerzitě v Kodani, katedru režie absolvoval v roce 1982. Do mezinárodního podvědomí vstoupil trilogií Prvek zločinu (1984), Epidemie (1988) a Evropa (1991). Uznání i řadu polemik vyvolaly jeho snímky Prolomit vlny (1997) a Tanec v temnotách (2000). Natočil dvě řady kultovního seriálu Království (1994 a 1997). Jako inovátor, porušující tradiční filmovou estetiku, navazuje na tradice evropského filozofického filmu. Byl jedním ze zakladatelů minimalistického manifestu Dogma 95, podle kterého realizoval film Idioti (1998). Jeho posledním významným počinem je tzv. americká trilogie sestávající z filmů Dogville (2003), Manderlay (2005) a Antikrist (2009).
ADMIN počítadlo:
| je pondělí 21. května | Dnes má svátek Monika |
partneři: Město Vsetín, FK Vsetín, SUAP
| RSS
© Lukáš Pečenka